až dousloužím, chci do sběru!

Používáte-li někdo pro svoji práci či při studiu Matlab firmy Mathworks, doporučuji následující blogy přímo od vývojařů Matlabu. Najdete v nich plno zajímavých tipů a triků ale i náhled pod pokličku.

Steve on Image Processing – zaměřený hlavně na Image Processing Toolbox a všechno kolem něj včetně nahlédnutí do vitřního fungování některých funkcí toolboxu.

File Exchange Pick of the Week – Mathworks provozuje i portál o matlabu, kde najdete File Exchange, což je katalog matlabovských skriptů. Lze zde nalézt mnoho věcí, od jednoduchých pomůcek na řešení běžných problémů až po větší aplikace s uživateslkým rozhraním. Blog každý týden představí jeden vybraný.

Loren on the Art of MATLAB – zabývá se převážně různými triky a zajimavými postupy při práci s Matlabem, bez přesnějšhího zaměření.

Doug’s MATLAB Video Tutorials – název asi mluví za vše :)

Blogů je tu ještě několik a možná budou časem přibývat. Jejich seznam lze nalézte na: http://blogs.mathworks.com/.

Režisérská prvotina Steva Buscemiho Interview mi ležela doma už delší dobu. Oblíbil jsem si autora jako herce hlavně v báječných filmech Jima Jarmushe. Na druhou stranu jsem měl ale z jeho filmařského debutu trochu strach. Dobrý herec nemusí být dobrým režisérem a popravdě mě ani námět nijak extra nezaujal. Když jsem si přečetl že celý film je dlouhé interview novináře a mladičké populární filmové herečky, vzpomněl jsem si na Jarmuschuvu sbírku filmových povídek „Kafe a cigára“ a přestavil si film, který se celý odehrává v kavárně u stolu a je jedním dlouhým dialogem. Obával jsem se že to bude trochu dlouhé a přestože mám takové filmy rád, nemusí mi vždy sednout do nálady. Dlouho jsem kolem něj jen opatrně našlapoval a nikdy jsem nenašel odvahu ke shlédnutí.

Až včera jsem svoje obavy překonal a udělal jsem velice dobře. Ano, film je minimalistický, postaven na dialogu dvou herců a jejich hereckých výkonech. Ano, celý je vlastně o itnerview. Na druhou stranu mě ale rozhodně nenudil, bavil jsem se naprosto báječně  – včetně hlasitého smíchu :) a ještě pořád jsem nadšen z toho, jak se tvůrcům podařilo i přes minimální prostředky dostat do snímku příběh s pointou. Vřele doporučuji, patří totiž k těm málo filmům, které jsem hned po shlédnutí chtěl vidět znova.

Za chvílil Riviere letadlo uslyší: Noc tedy již jednoho vydává, jako když moře se svým tajemným přílivem a odlivem vyplaví na písčinu poklad, který tak dlouho převalovalo sem a tam. A později mu vydá i oba další.

Pak bude tento den vyřízen. Pak půjdou unavené posádky spát a nahradí je posádky svěží. Ale Riviere si ještě dlouho nebude moci oddychnout: poštovní letadlo do Evropy ho naplní novým neklidem. A tak tomu bude stále. Stále.
(…)
Uvědomil si, že kousek po kousku odsouval na stáří, „až bude mít čas“, všechno , co zpříjemňuje lidský život. Jako by člověk skutečně mohl mít čas, jako by bylo možno dosáhnout na konci života onoho šťastného klidu, jaký si představujeme. Ale není vůbec klidu. Není snad ani vítězství. Nikdy nedoletí všechna poštovní letadla jednou provždy.

Antoine de Saint-Exupéry, Noční let

Až mrazivě mi to něco připomíná. Tak dumám, jestli by mi neměla být kniha inspirací, jestli není čas změnit přístup k životu…

Nový film Václava Marhoula Tobruk mě mile překvapil. Téma válečného filmu se české produkci nevidí, bývá příliš zahleděná sama do sebe. Potěšilo mě, že Tobruk ukazuje válku jinak, než hollywoodské hrdinské eposy plné milujících žen někde daleko, které oplakají mrtvého jinocha, dynamické akce a monumentálních bitev s dojemnými hrdinskými činy. Marhoul zachytil válku syrově, minimalisticky a pomalým tempem. Šarvátek si ve filmu moc neužijete, jsou tu v podstatě dvě a i ty poměrně krátké. Stejně tak s dialogy tvůrci šetřili. Všechny tyto aspekty ale vytvářejí silnou atmosféru a ukazují vojáky jako kluky, kteří se ocitli hluboko v poušti, plni strachu a s minimem zkušeností a jejich setkání s krutostmi války a všudypřítomnou bezmocí. Film je navíc pečlivě vizuálně a zvukově zpracován a ačkoliv si neužijete konvoje tanků a spoustu jiné vojenské techniky, naleznete spoustu detailů které svojí propracovaností potěší a ukážou, že i s málem lze vystačit.

Málokdy se v naší malé zemi, i přes nadprůměrnou filmovou produkci co se kvantity titulů týká, objeví snímek který výrazně vybočí a má šanci oslovit i mimo hranice země kde vzniknul. Věřím, že Tobruk je právě takovou vyjímkou a vřele doporučuji ke shlédnutí.

Není tajemstvím, že i Google provozuje službu pro správu osobního internetového fotoalba http://picasaweb.google.com/. Aplikace je poměrně hezká, integrovaná s mapami a samozřejmě s desktopovým organizátorem fotek picasa.

Nedávno ale přišli tvůrci picasaweb s velice zajímavou novinkou (viz zápisek na gmail blogu ) – označováním osob na fotografií. Ano, vím dobřem, že facebook umožňuje označit člověka na fotografii již dlouho a bezpochyby to umí i jiná ineternetová fotoalba. Google na to jde ale trochu jinak, obličeje totiž na fotografiích sám najde a dokonce se je pokusí seskupit podle podobnosti, takže lze velice snadno označovat osoby na fotografiích hromadně.

Pozornější příchod této funkce určitě čekali někdy od roku 2006, kdy Google koupil společnost Naven Vision, která se specializuje právě na analýzu obrazů a rozpoznávání. Upozorňuji, že přístup k nové vlastnosti bude nejspíš ještě nějak dobou pouze z některých jazykových verzí (zaručeně funguje americké angličtiny) tak jak bývá u google zvykem.

Princip použití je jednoduchý: Předhodíte googlu vaše fotoalbum a on ho napozadí hezky přechroustá. Chvíli to trvá, ale jen jednou, příště analýzu provede již při uploadu fotek. Pak pomocí poměrně intuitivního uživatelského rozhraní přiřazujete jednotlivým skupinám fotek takzvaný „name tag“, který buď ručne zadáte nebo využijete vaše konktakty z gmailu.

Rozhraní pro přiřazování jmen fotkám – zdroj googleblog.blog­spot.com

Samozřejmě že detekce dělá chyby (občas jako obličej označí objekt, který bezpochyby obličejem není) ale velice mě překvapilo, že dokáže vytáhnout poměrně hodně obličejů dokonce třeba z davu na festivalu. Některé chyby jsou navíc jenom důkazem dobrého fungování algoritmu, rozpoznal například obličej Václava Havla na tričku Open air festivalu Trutnov nebo stylizovaný obličejík z reklamy na fotoplakátu.

Obličeje rozpoznané v obrázcích na fotografii

I zmíněná snaha Picasy nalézt obličeje vzájemně podobné (tedy jednoho člověka) je překvapivě úspěšná i když samozřejmě chyby zde jsou, převážně ale u obličejů zachycených pod neobvyklým úhlem, s podivnou grimasou, nebo malých a rozmazaných.

Zatím to vypadá, že vyhledávání a řazení podle identit lidí na fotografii, může využívat pouze majitel účtu. Ostatní uživatelé a návštěvníci nikde nevidí, kdo je na které fotce (a kde), čímž chce pravděpodobně Google předejít velké vlně rozhořčení z narušení soukromí jednotlivců.

To mě přivádí na lehce úsměvnou myšlenku. Kolik se asi vyrojí (nebo již vyrojilo) článků zarputilých bloggerů, kteří opět prohlásí Google za velkého bratra, který shromažďuje bezkonkurenční databázi informací, diky které bude moci detekovat kde jste se kdy vyskytovali? Těm nejparanoidnějším doporučím jěště zprávu jak Google koupil nejpřesnější komerčně dostupný satelit pro získávání snímků povrchu země. Můžete pak na závěr připojit úvahu, kdy bude mít google satelit tak přesný, že nás dokáže sledovat a poznat :D

Změnil jsem pár věcí. Nový design (tentokrát ne můj, v patičce je odkaz na autora), adresa z blog.pepiino.cz na zapisnik.pepi­ino.cz. Změnila se i střeva která to tu pohánějí – na Wordpress.

Nucleus CMS jsem opustil z prostého důvodu: už před rokem, kdy jsem přestal jeho vývoj sledovat, komunita dost stagnovala, existovala spousta plánů na novou od základu přepsanou verzi, ale zůstávalo jen u tlachání na fórech a ani hlavní větev nebyla příliš aktualizovaná. Novinek málo a svět už byl dávno někde jinde (Konkrétně Wordpress už byl tehdy o kus dále, řekl bych). Takže myšlenka odejít od Nucleusu k něčemu jednoduššímu, přímočarejšímu a aktuálnímu přišla už dávno. Akorát jelikož jsem nepsal, neměl jsem důvod migrovat. Teď to vypadá že se tu pár příspěvků objeví, takže jsem migraci nějak narychlo provedl a vybral jedno z hotových témat, s vlastním designem se patlat neplánuji, navíc to není zrovna můj šálek kávy, raději to nechám na schopnějších :).

Mimo jiné to znamená, že už opravdu neexistuje naděje na další vývoj NP_MiniForum, ale to už asi bylo jasné dávno. Taky samozřejmě padla vyvíjená plně lokalizovaná verze Nucleus CMS, kterou jsem tuším kdysi sliboval a možná se mi ještě někde válí skoro hotová, ale nikdy se už nenašel čas (respektive chuť si čas udělat) na finální dokončení a protlačení pár nutných patchů do centrální větve. Asi trochu škoda, na druhou stranu přecejen považuji Nucleus CMS za mrtvý projekt a věnovat svůj čas něčemu takovému se moc lidem nechce.

A také to možná znamená, že občas něco napíšu. Příjmám sázky, jak dlouho mi to tu zase vydrží, já na sebe moc nesázím :D

Takže už mi nikdy nemůže zazpívat:

Nakonec mi dovol poslední poznámku
Ani jsi mě nevzal
Na koncert VISACÍHO ZÁMKU!

;)

Tak jsem si pořídil doménu pepiino.cz. Veškeré odkazy z pepiino.info jsou nyní přesměrovány sem. Má-li ještě někdo tento blog v RSS čtečce, může si odkaz změnit :)

„Budete v baru?“

„Kde bych jinak byl? Patřím ke ztracené generaci a ve své kůži jsem jenom tehdy, sdílím-li samotu svých bližních v jejich společnosti.“

U. Ecco, Foucaltovo Kladivo

Netřeba více komentovat…